Reklama
 
Blog | Filip Jauce

Kam jsem to vlastně zmizel?

Rozhodl jsem se odcestovat na Taiwan. Minulý rok jsem totiž získal od Tchajpejské ekonomické a kulturní kanceláře stipendium na 6 měsíční studium čínštiny. 

Naučit se pořádně čínsky je sice můj hlavní cíl, ale prostřednictvím blogu bych se chtěl s ostatními také podělit o své zážitky a poznatky z cestování po Taiwanu a okolních zemí, a také psát o taiwanské společnosti, kultuře a současných politicko-ekonomických problémech.

 Většinu času strávím v hlavním městě Taibei (Tchaj-pej), kde jsem se již ubytoval ve čtvrti Shida, což je kousek od mé univerzity – National Taiwan Normal University. Mými spolubydlícími jsou 2 Taiwanci Donglin a Zijing (Eros – to je její anglické jméno, ačkoliv se mi zdá, že Eros je mužské jméno?). Byt má veškeré vybavení, co potřebuji, včetně samozřejmého připojení na internet. Nachází se pár kroků od nejrušnější pěší zóny známého noční trhu. Večer a v noci to může být nevýhoda, ale zatím s hlukem nemám problém. Zato bezprostřední blízkost nekonečného množství čerstvých místních specialit nemá chybu.

 První týden jsem se porozhlédl po památkách. Hlavním lákadlem města je od roku 2004 mrakodrap Taibei 101, do letošního září stále nejvyšší budova na světě. Nahoru vás během 45 sekund vytáhne také nejrychlejší výtah na světě. Architektura této stavby, která se se svými 509 metry tyčí nad městěm podobně jako Eiffelovka v Paříži, mě od první chvíle nadchla. Kvůli špatnému počasí jsem sice ještě na vrcholu věže nebyl, ale místo toho jsem si vyšlápl blízký kopec a udělal několik fotek (viz úvodní obrázek).

Reklama

 V okolí Taibei 101 se nachází několik nákupních center a také park se Sunjantsenovým památníkem. Jelikož jsem druhý den ještě nebyl zvyklý na časový posun, objevil jsem se zde časně ráno a měl tak příležitost sledovat roztomilé důchodce cvičící tradiční taiqi (tchaj-či). Známějším místem je ovšem památník generalissima Čankajška (o něm později) se sousedním Národním divadlem a Národní koncertní síní, dokončené teprve v roce 1987.   

Mezi další pamětihodnosti, které jsem již stihl navštívit, patří nejznámější buddhistické a konfuciánské chrámy, Národní palácové muzeum ukrývající úchvatné sbírky 8000 let staré čínské kultury a pulsující noční trhy. Nejvíce mě asi překvapil obří Grand Hotel postavený v klasickém čínském stylu (viz hlavní obrázek).

Nyní mě čeká asi 10 dní volna, které jsem chtěl původně využít pro výlet na jih Taiwanu. Nicméně mě zlákala velmi levná zpáteční letenka do Bangkoku (3900 Kč i s poplatky), a tak si udělám výlet do Thajska.

O tom, jak se na Taiwan dostat, bude příští článek.